Pavel Dobeš

Zpocená, žhavá,
opilá, pulsující, nedočkavá,
žárlivá, nebezpečně dravá,
spalující, zničující jako láva.

Ref:
Kalifornie, z tý země nelze vodejít,
to po mně nemůžete chtít, to přece nejde,
to přece nejde ...

Motýlí spřežení nese tě ulicí L.A.,
opilý kalifornským vínem se nedá jít spát,
o pomoc křičíš a vysíláš signály May Day
konečky nervů spálené kůže tvých zad.

A písek Santa Moniky vomejvá moře,
s hukotem k tobě promlouvá oceán,
takhle je člověku, kterýmu není moc dobře,
takovej pocit má člověk, když zůstane sám.

Ref:
To přece nejde, to přece nemůže tak být,
to po mně nemůžete chtít, to přece nejde ...

I dnešní noc do rána slunce zem obejde kruhem
a prsty svých paprsků opře se do hrází,
připrav se na to, že za chvíli vyjde to druhé,
myslím, že právě vychází.

Silnice číslo jedna se přimyká k moři,
bitevní lodě kotví u Santa Cruz
a všechny cesty i odtud vedou až po Řím,
letadla, vlaky, lodě, no tak si to zkus.

Ref:
To přece nejde, to přece nemůže tak být,
to po mně nemůžete chtít, to přece nejde,
to přece nejde ...