D Pašáci jdou do světa, A7 guláš, pivo, trumpe D ta,
sl A7 unce stoupá oblohou, z D elenaj’ se volše,
kd E7 ekdo už je na nohou, kůr A7 ovec kůru kouše,
n D ad hlavou nám letí včelí roj
a kdesi hl A7 uboko v nás šlape šicí str D oj.
R1: P D řed námi je hotel, G okna samý květ,
a hv A7 ězd, co může mít snad jenom D Interhotel Svět,
spousty volných postelí a j G ídla nízkých cen
a n A7 eznají tam zavírací d D en.
G Na Brněnské přehradě D7 sešli jsme se v dobré nála G dě,
d D7 ěvčata jdou po hrázi j G en v Evině rouše,
n A7 ikomu nic neschází, kůr D7 ovec kůru kouše,
G a ta jižní Morava
d D7 obré vínko lidem podáv G á.
A ti černí, to nejsou Arabi,
to jsou ostravští parabi,
mají rádi Radegast, když jim v břiše šplouše,
rubou uhlí pro svou vlast, kůrovec kůru kouše,
Staříč, Paskov, Stonava,
Rudý říjen, Bezruč, Zárubek.
Řeka Váh je malý Jang’c’ťjang
a každé dievča už má vo výbave tank,
jedů chlapci do Tater dolů bez motoru,
Václav Klaus je amatér, kôrovec žiere kôru,
do videnia, do počutia, hoj, ahoj,
šlape přes nás šicí stroj.
My jsme ti hradecký otroci a nemůžem si jinak pomoci,
až obejdem celý svět, oceány, souše,
vrátíme se domů, zpět, kde kůrovec kůru kouše,
kde se lidi strkaj’ v tramvaji,
a když se sejdou, tak si zpívají.
R2: S C vět je balón, který letí F na ohřátý vzduch,
až př G7 eletíme, zbude po nás n C a obloze pruh.
Svět je balón, který s námi č F asem odletí
do j G7 ednadvacátýho stolet C í.
Pavel Dobeš
