Pavlína Jíšová

Píšu ti dopis na starém pergamenu

jistě si domyslíš co napsat zapomenu

píšu ti večer za oknem lampy svítí

a já to na chvíli pozpátku všechno cítím

Na slovo láska tenkrát jsem zanevřela
to než mi jiná zas cestičku otevřela
deset let sypou hodiny jemný písek
duše se zbavila stínů a starých třísek


R: Já nejsem ta co válčí na všechny strany

přivyklá na bodláčí vychytám rány

bojím se jenom jitra kde slunce zapadá

Jestli si myslíš že píšu poražená
špatně jsi pochopil jaká jsem vlastně žena
držím se cípů starého kapesníku
kde uzel znamená neskončit na chodníku

R: Já nejsem ...

Zbývá jen podpis a závěr bez adresy
zas věřím na lásku že rozpustí mé stresy
přeju ti také prožít jak tiše hoří
a jak tě podruhé z ničeho znovu stvoří