Pavlína Jíšová

Neměl kde spát proto odešel

přikrýt se trávou snad tam do polí

usínat s vírou v bohatství

že je muž s cestou o holi

Barvu svých očí dal červánkům
večer hýbal rty jen pár vět
z probdělých nocí do spánku
šel rok dopředu a rok zpět


R: Sám už si vybral cestu

sám už si určil čím chce znít

sám v písni harf a žesťů

sám sebe jednou pohladit

Učil se čekat a naslouchat
na staré křivdy se rozpomenout
pozval si zástupy myšlenek
tak je propustil ze svých pout
V paprscích slunce se prozářil
světlem přikryl svůj černý plášť
ušitou bolest zoufalství
v místě kde žil jen strach a zášť

R: Sám už si vybral cestu...

Divoká zvěř vešla do lesů
mraky spustily ostrý smích
dlouze se díval k nebesům
jako psanec a tak jako mnich
Odpustil všem které opustil
prosil všechno za odpuštění
hledal se v zrcadlech na písku
našel v sobě co jinde není

R: Sám už si vybral cestu...