Petr Hapka

S cizí ženou v cizím pokoji
zdá se, že tu pro mě končí jeden flám,
na to kde se začal marně vzpomínám,
jsem jak vagón, když ho odpojí.

S cizí ženou v cizím pokoji,
když jsme jednou tady, tak by nemělo
být tu jinak nežli pěkně veselo,
proč oba dva teda chcem zívat až běda.
Jsme jak zašlí svatí v orloji,
já a cizí žena v cizím pokoji - na na na na


S cizí ženou v cizím pokoji,
tam kde starý fíkus tiše uvadá,
ani on už není, co byl za mlada,
takhle skončí, kdo se spokojí
s péčí ženy v tomhle pokoji,
kdo mě zná ten řek by to je k nevíře,
budík, který tiká na dně talíře,
ten jako by věřil a nestranně měřil
kdo se bojí a kdo nebojí,
když je s cizí ženou v cizím pokoji.


S cizí ženou v cizím pokoji
nějak nejsem ve své kůži, řekl bych,
snad tu schází něha, snad tu schází hřich,
nejspíš mi tu schází obojí.
S cizí ženskou v cizím pokoji
proč jsem předně vůbec a proč v pyžamu,
proč se dívám, jak jí zbytek salámu,
fůj,proč neřeknu madam,tak sbohem já padám.
Vidím, že to za moc nestojí,
sbohem cizí matko v cizím pokoji.


Proč ta žena v tomhle pokoji
mi však tolik známá připadá,
stejně jak ten pokoj, jak ta nálada,
jako rána, co se nehojí.
S cizí ženou v cizím pokoji
už jsem dlouho nebyl, já to nějak splet,
byl jsem tam, kde bydlím nejmíň dvacet let
a to co mám v domě je rozhodně pro mě.
Stejně jako chůze v postroji
jsem tu se svou ženou ve svém pokoji.