Petr Hapka

Co je to pokoj - a co z nouze skrýš?
V té mojí sotva kočkou zatočíš
V okně se smráká, ale nesvítá
Z fotky má máti, na zdi přibitá
Vidí, jak neklid do mně zaťal dráp
Schází tu místo, kam bych volně šláp
Zděděné krámy pachem prošlých let
Plní můj pokoj v penziónu Svět

Co je to pokoj - a co cela jen?
Kde bydlím, tam je pátý suterén
Maminko s hlavou plnou hřebíků
Mám tady zůstat? Taky ze zvyku?
Zvyk, co tě držel, po mně prackou hráb
Mám se tu hlídat, být svůj vlastní dráb?
Nejasné přání roste jako květ
Zavalí pokoj v penziónu Svět

Kdo však má pokoj, ten má zázemí
V tom's měla pravdu, mámo, pravdu, zdá se mi
Mám svoje jistý, prostě víc než nic
Víme, jak skončil před sto léty strýc
Promiň, že na něj myslím chvílemi
tetě prý poslal lístek z přízemí
Vysoko došel, jenže pak ho smet
Bláznivý mumraj penziónu Svět

Co je můj pokoj - a co na mně past
Jak na to přijít, jak se nedat zmást
Mít tady zvonek, volám portýra
Jít ven se zdráhám, uvnitř umírám
Jenže se člověk těžko dozvoní
Portýr práskl do bot nebo do koní
Pokud tu býval, nemoh vydržet
Těžký vzduch kóje v penziónu Svět

Větší než pokoj je můj nepokoj
V mozku mi tiká jako věčný stroj
Co prý mi brání sebrat odvahu
Hledat a najít jeden z výtahů?
Strýc, který zmizel, tvrdil, že tu jsou
Snad na mně čeká nědkde pod střechou
Lechtaný sluncem touží vyprávět
Co všechno viděl v penziónu Svět

V zapadlých koutech penziónu Svět
V kuchyňských hrncích penziónu Svět
Svět...