Petr Klimeš

1) ^G4sus Za zvuku němé hudby ^F4sus ticha,

v závoji ^Fmaj7 protkaném jitřní ^G4sus rosou,

^G4sus nad strží Hádeckých ^F4sus lomů

držím ^Fmaj7 město ve svých ^F4sus ruk ^{Fmaj7 G4sus} ou.

2) Město co ožilo dnem novým,
když mlha se zvedá jak plíce nádechem,
lidi se hrnou do ulic,
krev čerstvá proudí do tepen.

R: ^Ami U nohou mi leží vzkazy ^G bláznů,

co ^F do kamene vložili svůj ^C sen,

^Ami možná se rozpustily v ^G prázdnu,

^Ami vítr je odvál jako ^G páru nad lo ^Fmaj7 mem.

3) Město, co držím v dlaních, chtěl bych pustit
a ruce v křídla roztáhnout,
aby nad vší tou krásou pozemskou
mohl jsem bezstarostně plout.

R: U nohou mi leží vzkazy bláznů,
co do kamene vložili svůj sen,
možná se rozpustily v prázdnu,
vítr je odvál jako páru nad lomem.