1. V sádře hlavu mám, proč, teď svěřím vám,
podkova, prý pro štěstí, spadla a, to neštěstí,
já pod ní právě stál.
Hlava bolavá, trochu děravá,
v sádře celá zalitá, neholená, nemytá,
je zlá a taky nezdárná.
®: Jak železo udeřilo, tak v ní něco přeskočilo,
že se zcela vykouřilo jméno dívky mé,
ať ji trápím sebevíce, mlčí jako zpovědnice,
vzpomenout si ne a ne a ne.
Se srdcem raněným, mozkem zazděným
střídám města ulice a každé pěkné mladice
se ptám, zda jsem její elegán.
®: "Mohl byste jím snad býti, musíme to promysliti,
to byste však nesměl míti hlavu sádrovou,
můj chlapec má hnědé vlasy, černé oči plné krásy,
a vy jenom kouli gypsovou."
Teďka, když to vím, závěr učiním:
na podkovu, šťastnou věc, věří jenom pitomec
jak já, jak byl já, jak já, jak já.
podkova, prý pro štěstí, spadla a, to neštěstí,
já pod ní právě stál.
Hlava bolavá, trochu děravá,
v sádře celá zalitá, neholená, nemytá,
je zlá a taky nezdárná.
®: Jak železo udeřilo, tak v ní něco přeskočilo,
že se zcela vykouřilo jméno dívky mé,
ať ji trápím sebevíce, mlčí jako zpovědnice,
vzpomenout si ne a ne a ne.
Se srdcem raněným, mozkem zazděným
střídám města ulice a každé pěkné mladice
se ptám, zda jsem její elegán.
®: "Mohl byste jím snad býti, musíme to promysliti,
to byste však nesměl míti hlavu sádrovou,
můj chlapec má hnědé vlasy, černé oči plné krásy,
a vy jenom kouli gypsovou."
Teďka, když to vím, závěr učiním:
na podkovu, šťastnou věc, věří jenom pitomec
jak já, jak byl já, jak já, jak já.