Petr Muk

Ráno se projdu bytem
Světlem se proplétám
V zrcadle nasadím tvář
Vlastně to nevnímám

Věci jsou na svém místě
Žádná změna
Myšlenky možná čisté
Žádná změna.

Jenom tu někdo schází
Nezvyklé ticho mrazí
Asi bych měl ještě spát
K čemu jsou telefony
Když jenom dlouze zvoní
Tohle je ráno a snad
stejné tak, jak ho znám.

S jedinou vadou, že tu snídám sám
A snažím se zůstat v klidu
Vždyť vůbec nevím, kam jsi tou tmou jela
Tak pozdě v noci
Když mermomocí
Chtěla jsi pryč.
A já se díval oknem, jaks tam stála
Pak tramvaj Tě odvezla někam
A ptám se marně proč jsi to vzdala
Kdes dneska spala
Čím za to platíš
Kdy se mi vrátíš

Všichni teď někam jdou
Já nechci nikam sám
Tím, co mi po Tobě zbylo
v hlavě se probírám.

Jak jsi se se mnou někdy
o všem přela,
Jak jsi se se mnou někdy
nádherně měla

Promiň že říkám Ti to
Je mi to všechno líto
Nemám teď důvod se smát
K čemu jsou telefony
Když jenom dlouze zvoní
Tohle je ráno a snad stejné
tak, jak ho znám