Petr Muk

Mám, svý děvče mám,
je príma, jenže se brání,
ví, že mám ji rád,
chce se však prát, když se k ní skláním.

Mám, svý děvče mám,
je príma, i když se brání,
já chtěl bych ji mít,
ona chce snít bez objímání.

Znám, tvý ústa znám,
jsou príma, když se tak brání,
jen nevím, zda znáš,
na co je máš, jsou na líbání.

Tak mi je dej, ty mi je dáváš,
jsi príma, chvěješ se bázní,
tmou vyšlehla zář,
barví tvou tvář a srdce blázní.

S tmou odchází sen,
přichází den, v očích máš mír,
podívej se, už svítá...