Petr Muk

Za stěnou
těchhle rytmů
až se zastavíš
tak Tě chytnu

Měsíc je stříbrnej
Na zem padá z vína
Jen mu to přej
Ty nejsi jiná

Jsou na vodě hvězdy znát
Jak tajemná brána
Já se nechci ptát
co bude s náma
já se nechci ptát

Sám se v rytmu houpám a lehce stoupám Ti do hlavy
Mám Tě v koncích prstů a k ránu lehnem si do trávy
Já to znám, je to snadné, můžem se mýlit
Tak se dej radši vést jen touhle chvílí
Dlaní svou před chladným stínem zakryj mi hlavu
Já chci tu hráz
Ať Tě mám jako lék až tuhle trávu
sežehne mráz.

Kolikrát
se Ti zdálo
Že možná dostáváš
zoufale málo

Láska je marnivá
a dá to práci
najít v poušti strom
když se ztrácí