Petr Rezek

Nejsem už malej,
Stále přehled mám.
Prostě jsem znalej,
Vím už kudy kam.
Pak ale ztrácím glanc
A právě přibíhá holka zlobivá
A všechno dává v šanc,
Jen se posmívá…….

Kdo bere život vážně
Ten se unudí
Pojď si hrát, sám si vyber
Míček z osudí
A pak ho koulej dál
Ať ho tím probudíš……

Tak nasedni a máchni opratí,
To nevadí, že kůň je houpací.
A pamatuj si: kouzlo závratí
Je blíž než v oblacích.
Jen sebou vezmi klíčky k pokladům,
Co opatruješ tajně od dětství
A cestou rozdej spousty nápadů
A každým coulem braň se sobectví.
Tak jedem, to svedem!

Krásně se diví
Holka copatá.
Vedle ní mrak je živý,
Země hranatá.
A já jí vzdávám hold-
Jen si začne přát,
V létě chumelí,
I když jí schází kolt,
Ze mě si vystřelí…..

Tak nasedni…………………

Je fuk jak rychle běžíš,
Kam se ubíráš,
Jen když údiv si střežíš,
Náruč otvíráš.
Jedna velká pouť
Se kolem prostírá!