Petr Rezek

Koupil jsem flétnu, byla nová
Řekl jsem mámě, ať ji schová,
Tam kde se trochu práší, ale nikdy moc,
Pak jsem ji pohladil a řekl „dobrou noc“….
A měl jsem pocit,
Jak bych dávno na ni hrál……

A pak jsem dal svou přízeň strunám…
Dech dívkám bral jak příboj vlnám…
A stokrát počmáral jsem papír notový
A přesto nezmizel ten pocit flétnový…
A vlastně nevím,
Jestli mrazil nebo hřál…..

Pak jsem se vrátil zpátky domů za svou flétnou
Na cestě natrhal jsem doušku mateří…
Napsal jsem včelám – ať se všechny večer slétnou
S medovým dárkem u nás u dveří…

Zůstal jen dům a vůně známá…
Stolička u kamen kde sedávala máma…
Na stole lísteček, co býval kdysi bílý…
A sklíčka známých, prachem zamlžených brýlí….
Písmenka nejistá, jež stačila jen říct…

„Už máme chlapče konec května….
Myslíme na tebe!…tvá máma i tvá flétna…
Věřím, že jednou, až na ni budeš hrát,
Poví ti o všem co ti máma chtěla dát…
Písmenka slábnou…další řádky nejsou znát….

A tak se vracím zpátky domů za svou flétnou
A rozumím všem tónům, tónům, které vzlétnou…
Až tam, kde prostý příběh flétnový
Už v kolébkách všem dětem napoví,
Že každý doma svoji flétnu má!
Máminu flétnu
A měl by často na ni hrát…