Petr Spálený

Zvony, přes den tlumený , mi spánek rozezní
do snů vejdou čtyři dámy štíhlý
s pátou mírně obézní,
můj lokaj dámám růže hází, já dobře vím, co se má,
do vlasů dám sám po růži dám.
Já sám ty štíhlé hýčkám, jsou nesmělé,
tak lákám k hříčkám tu dámu při těle , přátelé.

Démoni ji skáčou v očích, když ji noc rozpálí,
a já pouštím noční můry jenom pro ni z povzdálí,
pak smím dát na svoji šíji dlaň baculatou ,
tu nejhezčí z dam já pro sebe mám.
Lokaji můj, ty štíhlé hýčkám, jsou kyselé,
chci plát jak svíčka s dámou při těle, přátelé.

Když sám koktejly v dřezu míchá dlouhej krk kohoutí,
že potom vždycky ráno svítá, to mně moc zarmoutí,
takhle dámy šňůrou spoutat, se mnou by tu žily dál,
já namísto dam zvon budíku mám.
ptám se proč nejde získat sny doznělé,
chci žít a výskat s dámou při těle, jó, přátelé.