C Zvony, přes den tlumený , mi F spánek rozez C ní
do snů vejdou čtyři dámy štíhlý
s F pátou mírně C obézní,
můj lokaj G dámám růže hází, F já dobře vím, co se C má,
do vlasů G dám sám po růži dám C .
Já sám G ty štíhlé C hýčkám, G jsou nes C mělé,
G tak lákám k C hříčkám tu F dámu C při tě G le , přá C telé.
Démoni ji skáčou v očích, když ji noc rozpálí,
a já pouštím noční můry jenom pro ni z povzdálí,
pak smím dát na svoji šíji dlaň baculatou ,
tu nejhezčí z dam já pro sebe mám.
Lokaji můj, ty štíhlé hýčkám, jsou kyselé,
chci plát jak svíčka s dámou při těle, přátelé.
Když sám koktejly v dřezu míchá dlouhej krk kohoutí,
že potom vždycky ráno svítá, to mně moc zarmoutí,
takhle dámy šňůrou spoutat, se mnou by tu žily dál,
já namísto dam zvon budíku mám.
ptám se proč nejde získat sny doznělé,
chci žít a výskat s dámou při těle, jó, přátelé.
Petr Spálený
