ÚZKOST DOSPÍVAJÍCÍHO
Posviť mi reflektorem přímo do vočí,
jako silniční oběť, jsem paralyzovanej,
prokoukneš mou masku.
V auto - kině , dvojprogram,
zatáhni za páku, utlum horečku,
a dej svý poslední sbohem.
Od chvíle, co jsem se narodil, jsem se začal kazit,
a teď nic, vůbec nic není po mym.
Jedno tekutý gesto, jako krok zpátky v čase,
polapenej v jantaru, zkoprnělej,
a přesto nespokojenej.
Nóbl manýry, výslovnost tak božská,
já zůstanu věrnej svý jehle a oblíbenej ztrátě času,
bezpáteřní i nádherný.
Od chvíle, co jsem se narodil, jsem se začal kazit,
a teď nic, vůbec nic není po mym.
Posviť mi reflektorem přímo do vočí,
jako silniční oběť, jsem paralyzovanej,
prokoukneš mou masku.
V auto - kině , dvojprogram,
zatáhni za páku, utlum horečku,
a dej svý poslední sbohem.
Od chvíle, co jsem se narodil, jsem se začal kazit,
a teď nic, vůbec nic není po mym.
Jedno tekutý gesto, jako krok zpátky v čase,
polapenej v jantaru, zkoprnělej,
a přesto nespokojenej.
Nóbl manýry, výslovnost tak božská,
já zůstanu věrnej svý jehle a oblíbenej ztrátě času,
bezpáteřní i nádherný.
Od chvíle, co jsem se narodil, jsem se začal kazit,
a teď nic, vůbec nic není po mym.