Poupata

Jdu po staleté dlažbě uličkou, které jméno dal Svatý Bartoloměj
A lampa, která tu rozpouští tmu, je tak velkorysá v téhle smutné době
Z tváře mi umyje stín, zdarma, to nepochopím
Každý má místo pod sluncem, jí stačí místo pod tmou
Začalo pršet, to veliký pan Šéf už se nevydržel na tu špínu dívat
Vytáh jsem deštník, mám totiž chuť chvíli se před celým světem skrývat
S deštníkem jistota je, že dnes mi hlavu nikdo neumyje
Každý si hledá výsluní, on šťastný je, když prší

Vdechnu-li život předmětům, na svět rázem změní se mi pohled
Pohladím kliku u dvěří a vždycky pozdravím svůj oběd
Závorám u trati vystřihnu poklonu, na světě bývá to tak
Člověk se totiž ukloní jenom když ujíždí mu vlak

A jak si žiju, hledám odpověď, k čemu je blázen vlastně dobrý
Našel jsem kámen, tak jsem ho zved a jen pro radost ho trochu stranou hodil
Rázem já odpověď znal, ten šutr mi totiž poděkoval
Už dlouho ležel na místě a teď s ním někdo pohnul

A proto chodím po světě a hážu kamením, ať se každý diví
Podpírám tajně zábradlí, které se prohýbá pod náporem lidí
Čaj, ten si udělám z vlažné vody, abych hrníček neopařil
Člověk by tuhle moji práci stejně neocenil
Vdechneš-li život předmětům, na svět rázem změní se ti pohled
Pohladíš kliku u dvěří a vždycky pozdravíš svůj oběd
Závorám u trati vystřihneš poklonu, na světě bývá to tak
Nechceš-li, nemusíš se dívat, jak nám v dálce mizí vlak