Poupata

Samotář

1. Každý ráno chodí sám cestu společnou s ním mám
jenom matně vnímá ruch těch všedních dní
v očích nosí dálky cest jimi nechává se vést
chodí tiše jako když o něčem sní

R: V pátek vlak mu zahouká kytaru z pouzdra vysouká
po vagónu zpěv zní při dunění kol
když vlak náhle zastaví mysl dálce nastaví
odhodlán jít třeba na severní pól

2. Nebe modrý nad hlavou v ruce tornu toulavou
boty starý šlapou prachem lesních cest
osada ho uvítá když už šerem prosvítá
první hvězda která dělá nocím křest

R:

3. Ráno slunce ozáří jeho úsměv na tváři
celý den jak dítě dovede si hrát
když pak oheň zahoří do spánku se ponoří
v neděli už zase na cestu se dá

R:

4. Každý ráno chodí sám cestu společnou s ním mám
dnes už vím o čem tak asi pořád sní.