Poupata

1. Věř mi, že zítra už vyjdu a bosá ti odpovím,
kam mizí ptáci a kam první déšť,
věř, že tam, kde se ztrácí, tam zní jen hlas zvonů,
a máš to být ty, kdo odejde s ním.

2. Tam pohladíš hvězdy a jedna, co zářila dlouho,
najednou pomalu dohasíná,
snad ten vítr, co znají ho jen ptačí křídla,
tě odnese tam, kde se neusíná.

3. Slyším bít zvony, tak pospěš, ať nečeká dlouho
ten, který sčítá na dvou miskách vah,
možná nevíš, když svítá, že času je málo,
tvůj zvon byl poslední, kdo řekl: pojď dál.