Radúza

O ma petite, Madeleine,
nad naší zahradou
nebe modrý jako len,
i nad zemí, kam zahrabou
všechny dny kreré s tebou
prožít jsem chtěl
ze všech snů a životů
jsou jen tisíce těl
a nad tím vším
nebe jako len,
podívej, podívej Madeleine.
V Paříži začal den
s šuměním kolonád
je daleko na Verden
ke hřmění kanonád,
ale tady všude kolem
jen zákopů pruh.
ani kříž nemá kdo stlouct
roven druhu je druh
a na to všechno, Madeleine
od někud zhora
Bůh dívá se jen.
Kdo má tu moc
tavit srdce zvonům.
Slyším tě šeptat:
miláčku nechoď,
jsi můj.
Madeleine,
oni nám to udělají znovu,
to co nám
stane se i našim synům.
Na druhé straně linie
oči dvě pod přilbou,
Jako já, člověk je
noci a dny pod palbou.
kdybych ho jinde potkal
dal bych mu cigaretu
a teď se modlí
aby skončil
jen v lazaretu.
Vždyť i oni, Madeleine
jsou jako my
les soldats inconnous
kdybych ho jinde potkal
dal bych mu cigaretu
a teď se modlí
aby skončil
jen v lazaretu.
Vždyť i oni, Madeleine
jsou jako my
muži neznámých jmen.
Kdo má tu moc
tavit srdce zvonům.
Slyším tě šeptat:
miláčku nechoď,
jsi můj.
Madeleine,
oni nám to udělají znovu,
to co nám
stane se i našim synům.
Oh, ma petite Madeleine,
nad naší zahradou,
nebe modrý jako len
i nad zemí,
kam zahrabou
všechny dny který s tebou prožít jsem chtěl.
Místo tvém náručí
spím pod mohilou těl.
A nad tím vším,
nebe jako len.
Odpusť mi, odpusť mi
Madeleine