Rangers

^{C Emi Ami G7 C Emi Ami G7}

1. Vánek ^Dmi zlaté klasy ^G7 hladí
a z ^Dmi dálky září ^G7 bílé šaty ^C svatební, ^{Emi Ami G7}
mák s ^Dmi modrou chrpou ^G7 ladí
^Dmi a já na cestě ^G7 dříve plné ^C kamení. ^{Emi Ami G7}
Sám v ^C údivu si ^Emi šeptám:
Tak ^C tudy jsem cho ^Emi díval každý ^Dmi den. ^{Dmaj7 Dmi7 G7}
a ^Dmi pak se nahlas ^G7 zeptám, jak ^Dmi tenkrát zase ^G7 breptám:

"Mám ^Dmi radost, že jsem ^G7 zůstal jaký ^C jsem." ^{Emi Ami G7}

2. Vždyť já ^Emi vím, jak sláva ^G7 voní,
kdy slunce chodí spát a hvězdy vstávají.
Jak cinká postroj koní
a za letní noci zdi domů sálají.
Žár měmí barvu slívám
a když mráz začne kouzlit do oken,
sníh pláň polí odívá, a tak se kolem dívám,
mám radost, že jsem zůstal jaký jsem.

3. Nespěchám jak se sluší
a proč taky, když chci se dobře podívat
na krásu, která vzruší
a pak si o ní třeba s dětmi povídat.
Objevit kytku v lomu
prásknout sebou pod smrk na holou zem.
Přemýšlet, jak z vás teď komu prozradit, že díky tomu,
mám radost, že jsem zůstal jaký jsem.

Přemýšlet, jak z vás teď komu prozradit, že díky tomu,
mám radost, že jsem zůstal jaký jsem.

C. Mám radost, že jsem zůstal jaký jsem.