C Kdy F ž rákosí C větrem se chví,
dým nestou Ami pá, Dmi každý tvor G7 ví,
že bouře Emi zlá Dmi skloní hlavy Emi nám,
v ten F čas i C já G7 pokání C znám.
Na vodní pláň hledá si stín,
hladina zlá, šedá jak cín,
už neskrývá povahu zlou,
než přijde déšť, spojí se s tmou.
Dokázal déšť letní tíhu smýt,
omyl mi tvář, duši nechal být,
v ní roste stín, jas ji upírá,
před sluncem mříž pevně zavírá.