D Převrhlá židle jako Hmi symbol času,
D v nočním baru a pak G holé nic, Hmi A
D jen v rohu si flitry vyče Hmi sává z vlasů
D poslední G z taneč D nic,
jsem poslední host s poslední sklenkou v dlani,
i ten klobouk mám dnes naposled,
dám si ho do týla a koukám na ni,
jak šminkou obelhává svět...
R: D Jose G fíno, D zatanči mi Hmi na rozlou G če D nou,
D za tuhle Hmi noc ne G dopitou a A nedokonče D nou...
Bere si tašku moje balerína, v ní klíče, láhev od piva,
porovná židle, pak pozhasíná a potichu se usmívá,
otvírám dveře, brzkým rozedněním se pak rozmařile nechám vést,
toho, kdo zvítězí nad pokušením, čeká nebe plné jitřních hvězd...
R: Josefíno, zatanči mi ...
Severní vítr metá svoje kouzlo na mém vlnolamu v Tortuze,
do mého nitra právě tiše vklouzlo(a) jedna polonahá iluze,
kdesi v mé duši tančí tanečnice, možná odvážněji než bych chtěl,
odráží od břehů má plachetnice a říkejte mi Ismael...
R: Josefíno, zatanči mi ...
R: Josefíno, zatanči mi ...
Robert Křesťan
