Poznáte kapelu DVA? Ako napovedá už samotný názov, ide o duo, ktoré tvoria Bára Ungerová a Jan Kratochvíl (známi sú aj z divadla DNO). Minulý piatok 13. septembra vyšla ich čerstvá albumová novinka Piri Piri, ktorá predznamenáva rozsiahle koncertné turné. Odchyťte si ich na niektorom z plánovaných vystúpení a oboznámte sa s ich netradičnou, sviežou tvorbou. V októbri a novembri ich môžete vidieť v Bratislave, Košiciach, Prešove či Trenčíne.
Aby ste si skrátili čas medzi počúvaním albumu a koncertom, pripravili sme pre vás rozhovor s DVA. Honza sa po pár minútach odpojil, pretože sa musel ísť postarať o svojho potomka, takže sme s Bárou pokračovali iba vo dvojici.
Je o vás známe, že vaše texty sú vo vašom vlastnom vymyslenom jazyku, resp. jazykoch. Dajú sa preložiť? O čom sú? Čo obnáša používať vlastný "nonexist" jazyk?
Bára: Poslední dobou texty vlastně nevymýšlím, ale u většiny písniček rovnou nazpívám originál nonexist a až zpětně to překládám. Nikdy jsme neměli ambici napřímo něco sdělit, spíš jsme chtěli lidi nechat poslouchat bez přemýšlení, ať tancují a význam si najdou zpětně sami, nebo klidně nikdy. Překlady do angličtiny a češtiny máme v bookletech a na webu, no pro nás je zásadní hudba a atmosféra. Už z toho jde něco cítit a každý si to interpretuje po svém. Všechno je dobré. Cizinci si třeba myslí, že zpíváme česky. Komunikovat v tom umím, ale je to takové pomalejší, že jo.
Honza: Doplnil bych, že dříve jsme více vycházeli z existujících jazyků. Třeba písnička Vals Liepaja textově vychází z lotyšské lidové písně. Poslední roky se ale posouváme do "dada jazyka", kde se text stává dalším hudebním nástrojem.
Bára: Slovník z těch textů teprve čeká na zpracování.
Na začátku to byla spíše hra. Už dříve jsme měli jednu kapelu, kde jsme zpívali napůl v existujících jazycích a napůl jsme jen imitovali výslovnost (francouzskou, ruskou). S divadlem DNO na tomto základě vznikla dvě představení, pro která jsme dělali hudbu, a já napsala hercům neexistující texty, které se naučili. Hodně jsme poslouchali estonská a finská internetová rádia, měli jsme rádi pobaltské jazyky. Bavilo nás poslouchat a představovat si, o čem asi lidé mluví nebo rapují. Fascinovalo nás, že existují jazyky, kterým vůbec nerozumíme, a to jsme chtěli přenést i do DVA.
Honza: Mám rád ten pocit při cestování, kdy sedím v neznámém městě, poslouchám lidi kolem a vůbec jim nerozumím, ale přesto nějak vnímám, o čem mluví – jiným způsobem, než když tomu jazyku rozumím.
Dalo by sa povedať, aj keď to znie ako klišé, že hudba je samostatný jazyk. Ak by ste mali hovoriť o tej svojej, čo ňou zvyknete komunikovať? A čo váš nový album – ak to nie je tajné, aké emócie obsahuje?
Bára: Hudba DVA by se dala shrnout tak, že nemusíš všemu rozumět, aby sis zatancoval. Pokud tě zajímá víc, můžeš se vrátit k písničkám a přečíst si, o čem jsme je nazpívali. Ale je to nepovinné, bez textu o nic nepřicházíš. Každá písnička je malý film bez titulků a titulky si můžeš zapnout, pokud chceš. Album Piri Piri má v sobě apokalyptickou notu, horko a více nahuštěných emocí, pro mě osobně se tam ozývá mateřská únava a síla, humor a ironie. Je to letní a uvolněné album plné radosti z tvorby.
Honza: U každé písničky si nejdříve představujeme, jakou má mít atmosféru. Třeba písnička Eupho je naše reakce na smyšlený seriál, který je atmosférou podobný seriálu Euphoria. Liku Ranu Sun jsem si zase představoval jako písničku, kterou složila AI pro roboty na večírek k zániku lidstva.
Častokrát spomínate v súvislosti s vašou hudbou tanec. Aký je váš vzťah k tomuto druhu umenia? Myslíte naň aj počas tvorenia hudby?
Bára: Tanec beru jako zásadní součást života. Jako dýchám, tak se hýbu, a jakýkoli pohyb do rytmu je pro mě tanec. Takže stíhám, musím a chci. Ráda se dívám na skvěle koordinované tanečníky a street videa. A mám ráda, když se na našich koncertech tancuje. Nemám ráda, když jsou na koncertech rozestavěné židle.
Čo konkrétne teba najviac dvíha zo stoličky a núti ťa hýbať sa?
Asi nemám žádný specifický taneční element. Mám ráda tekutý rytmus, hutnou energii, miluju africkou hudbu, ale dokážu tančit i na ambient. Těžko se mi tančí na hudbu s výrazným textem. Potřebuji prostor na vlastní představy, flow...
Čo teraz aktuálne rada počúvaš?
S dětmi posloucháme Kiss, The Chemical Brothers, Underworld, Mimoně, Crazy Frog a hudbu ze Star Wars. Spotify okupují naši synové. Ráno posloucháme retro podcast Wake&Bake na WFMU nebo někoho z NTS. Jinak si občas pouštím své staré desky jako Shabazz Palaces nebo Animal Collective.
Čo čaká návštevníkov vášho najbližšieho slovenského koncertu v Pink Whale v Bratislave? Chystáte niečo špeciálne?
Bára: V Bratislavě jsme hráli už dávno, takže se mohou těšit na nový repertoár. Nové věci z Piri Piri se hrají skvěle. Jinak na specialitky si moc nepotrpíme, každý koncert je speciální sám o sobě.
Piri Piri je názov vášho albumu, ktorý onedlho uzrie svetlo sveta. Ako by si preložila toto "slovné spojenie"? Má to súvis s klimatickou krízou?
V překladu to znamená "úmorné vedro", které panovalo celé nahrávání. Má to přenesený význam i jako Červený obr, což je fáze, do které jednou vstoupí naše Slunce. S klimatickou krizí to nějak souvisí, ale nebylo to plánované. Spíš je to ironie vedro a bude hůř, tak jdem tancovat!
Má vaša tvorba koncept? Alebo je všetko random?
Jo, spíše je to koncept nekoncepčnosti. Potřebujeme klid a pohodu pro tvoření. Když na něco tlačíme, vznikají hlouposti. Koncept se ale často objeví až zpětně, když všechno do sebe zapadne. Někdy to vypadá, že je to promyšlené, ale kouzlo je v tom, že to tak není.
Kde na Slovensku vás môžeme vidieť mimo Bratislavy?
Zatím máme potvrzené koncerty: 26. 10. v Pink Whale, Bratislava / 6. 11. v Tabačke, Košice / 8. 11. Wave, Prešov / 9. 11. Lúč, Trenčín.
Vypočujte si album Piri Piri na Bandcampe:
Tip redakcie: Ak vás rozhovor s Bárou Ungerovou zaujal, pozrite si dlhší rozhovor pre podcast On Air.
Autor: Renat Khallo