Ponúkame vám aktuálny rozhovor, ktorý vznikol pri príležitosti vydania nového albumu jazzového organistu Ondřeja Pivca. Otázky kládol Ondřej Konrád. Základné info o albume nájdete tu.
Byla to ta poslední věc, co by mě napadla. Měli jsme našetřeno trochu peněz, a tak jsme se dohodli, že prostě pojedeme na zkušenou tam, kde se to vlastně všechno děje. Nikoho jsme neznali, deska vznikla díky sledu šťastných náhod a velké ochotě a obětavosti lidí, kteří se na ní podíleli.
Ale jistě jste chtěli jammovat po klubech, vždyť jsi měl sebou varhany. Lze jen tak přijít a říci: nechte mě zahrát?
Na jamech, které probíhají každou noc asi na pěti místech v New Yorku, to problém není. Taky se dost často děje, že kapela, která vystupuje v klubu, nechá na poslední dvě tři věci hrát muzikanty z publika. Tak se mi podařilo si zahrát s kytaristou Peterem Bernsteinem. Šel jsem na něho do klubu Smoke na Broadwayi a chtěl jsem, aby mi podepsal CD. On se začal vyptávat, odkud jsem, co dělám a tak. Pak mi řekl, ať s ním jdu zahrát poslední věc toho setu, standard 'There Is No Greater Love', a byl to pro mě obrovský zážitek.
Jak jste potkali kytaristu Jakea Langleyho a saxofonistu Joela Frahma?
Byl jsem na kapele saxofonisty Jerry Weldona v jednom klubu a na baru seděl povědomý člověk. Po chvíli jsem si uvědomil, že to je kytarista z tria Joey DeFrancesca, jednoho z nejlepších jazzových varhaníků - Jake Langley. Mám doma desky, kde je na obalu vyfocený. Sedl jsem si vedle něj, při objednávání pití řekl nějaký fór a začali jsme hovořit. Dal jsem mu desku Organicu, kterou jsem původně přinesl do klubu, jestli by se nedalo získat nějaké hraní. Čekal jsem, že ji Jake zahodí, ale místo toho mi druhý den přišel mail s jeho telefonním číslem a prý, že mu mám zavolat. To jsem udělal a on řekl ať přijedu, že by si chtěl se mnou zahrát. Celé odpoledne jsme hráli v jeho brooklynské zkušebně. Byl jsem jak ve snu, protože mu to strašně jelo. Zpátky mě vzal autem a po cestě navrhl, že něco natočíme, ať prý mám vzpomínku na New York. I s Tomášem už tedy bylo vlastně hotové trio.
A Joela Frahma potkal Tomáš na jamu v klubu Smalls, kde si spolu zahráli. Když jsme pak později tušili, že se natáčení rýsuje, šli jsme ho navštívit do klubu Next Door, kde pravidelně vystupuje. Dost pomohlo, že se mu líbilo, jak Tomáš hraje. Jak jsme dodatečně zjistili, Joel natáčel třeba s Bradem Mehldauem, Kennym Barronem, Kurtem Rosenwinklem, Leem Konitzem a dalšími špičkami. O to víc mě překvapovalo, jak pozitivně se k celé věci postavil. Samozřejmě, oba Američané dostali zaplaceno, ale honorář byl velmi přátelský.
Také bylo nutné nalézt vstřícné nahrávací studio. Byl to problém?
To byla další osudová náhoda. Ten večer, co jsem si zahrál s Bernsteinem, za mnou přišel trochu zvláštní člověk, dal mi vizitku a řekl, že má studio na Long Islandu a ať se mu ozvu, že se mu to moc líbilo a že si u něj můžu něco nahrát. Moc jsem tomu nevěřil, ale po pár dnech jsem mu zkusil zavolat. Ještě pořád to myslel vážně, ve studiu měl super varhany, no a tak jsme tam jeli s Tomášem a kytaristou, kterého jsme potkali na jednom jamu. A opravdu, majitel studia Ken Wallace nás nechal celý den zadarmo natáčet.
Když byl později plán s Jakem a Joelem, zavolal jsem Kenovi znovu, že bychom potřebovali udělat desku a že ji pravděpodobně vydáme, tak kolik by to stálo? Potřeboval jsem od něj dva dny ve studiu a mix a master. Řekl mi, ať mu dáme, kolik můžeme, že prý mu to je jedno. Navrhl jsem tisíc dolarů a on souhlasil. Dokonce nás tam nechal s Tomem přijet ještě den předtím a spali jsme u něj. Bez dobré vůle by se to vůbec uskutečnit nemohlo, ta částka je za to všechno hodně pod normálem.
Dělalo se něco ve studiu technicky jinak než u nás?
To jsem si ani nevšiml. Ten člověk prostě k nástrojům nastrkal mikrofony a jelo se. Ale pak v režii bylo vidět, že hodně ví, co dělá. Vlastně už nasucho, bez úprav, to znělo jako deska. On také podobnou sestavu točí třikrát do měsíce. Na zdech v režii má zlaté a platinové desky třeba za produkci The Temptations nebo soundtracku ke Krotitelům duchů. Natáčel Stevie Wondera nebo třeba Mike Sterna.
Ze snímků je jasné, že Frahm i Langley jsou zralí hráči. Jak to bylo se zkouškou před samotným natáčením?
Poprosil jsem o jednu zkoušku před natáčením. S Tomem jsme skladby znali, zkoušení trvalo v podstatě asi jen dvě hodiny. Když dáte nový materiál lidem, kteří už třeba patnáct let nedělají nic jiného, než hrají mezi absolutní špičkou, jde všechno hrozně rychle. Na to jsem dost koukal a zpytoval svědomí, jak bych na tom byl já, kdyby mě někdo požádal o natáčení věcí, které vůbec neznám.
Bylo to tak rychlé, že jsou na CD Overseason některé nahrávky na první pokus?
Ano, myslím, že tři. Všechno jsme natočili dvakrát, asi dvě věci třikrát a pak vybírali.
Může se stát, že budete koncertovat s Langleym a Frahmem v Čechách?
To bych moc rád, ale samozřejmě jde o finanční otázku - letenky, ubytování a pak taky nějaký slušný honorář. Naše manažerka se teď snaží sehnat sponzora, abychom to mohli uskutečnit. Samozřejmě bych s nimi rád hrál i mimo republiku. Ale to je zatím všechno ve hvězdách.
Zdroj: 2media
