Slávek Janoušek

Poslední komár letos

1. Jednou v zimě, tak polovina prosince,
spal jsem v hotelu někde u Třince,
něco zrovna si mě táhlo ve snu k Olince,
a najednou mi komár u ucha písk',
zatracenej komár, bz, zatracenej komár!
2. Nestát se to v polovině prosince,
nechám ho bzikat dlouze a tenince,
a pak šup - a je to - zavřel bych ho ve skříňce,
ale teď jsem vylít', až jsem se třísk', jau,
zatracenej komár,bz, zatracenej komár!

R: Co má co dělat hmyz, a v zimě, na mé pelesti,
říkala mi recepční:"Vám dám pokoj protekční,
jste sice v hotelu C, ale s ručníky a dobrou pověstí,"
tak mám i protekčního komára, o protekční noc se postará,
G E7 A7 D7 G E7 A7 D7 G D+
zatracenej hotel, zatracenej hotel!
3. Rozsvítím, a hle - komár nevinný
seděl na reprodukci letní krajiny,
dělal, jako by pil z květu jiřiny,
ale jeho stín ho prozradil,
zatracenej komár!
4. Složil jsem na pětkrát do pendreku noviny,
čímž se náš konflikt dostal do jiné roviny,
vyzbrojený pravdou a pádnými termíny
jsem ho argumenty umlátil,
zase jeden komár, bz, zase jeden komár!
R: Takových, co se schovávají v pěkném obraze,
těch bylo vždycky dost a říkaj' tomu šikovnost,
pijí mi krev a ještě chtějí, abych tleskal jejich odvaze,
k tomu jsem však nedorost', a to teda je troufalost,
prej: hmyzu patří budoucnost
zatraceně skvělá, zatraceně skvělá!

*: A proto nemůžu klidně si spát,
když to jen trochu půjde, praštím si rád,
když to jen trochu půjde, praštím si rád,
když je to jen trochu komár, praštím si rád