Stanislav Hložek

Vlasy hladím, tváře hladím,
portrét hladím s průzračným mládím.
Žila kdesi, kde blízko moře
voní lesy, já nadějí hořel.

R: Anna Maria, tvé jméno znám,
Anna Maria, dál vzpomínám.

Stovky psaní, milá psaní,
v každém psaní jen jedno přání.
Spatřit se jednou a dlouze mlčet,
stránky blednou, já vše z nich vyčet.

Cestou známou jela za mnou,
jela za mnou, na neshledanou.
Cestou k městu jí náhle osud
vstoupil v cestu, já čekám dosud.

Vlasy hladím, tváře hladím,
portrét hladím s průzračným mládím.
Myslím na ni, svou, nepoznanou,
čtu její psaní, slzy mi kanou.