Stanislav Hložek

HZ: Pro dva tři úsměvy, úsměvy vlídné,

šedivá dálnice zrůžoví nám.

Neděli máme tu uprostřed týdne,

já tyhle zázraky znám.



SH: Pro dva tři úsměvy, úsměvy smíšků,

i když jsem v tísni, cítím se líp.

Připnu si křídla a naberu výšku,

vznesu se k nebi jak šíp.



všichni: Stanu se kánětem, rackem i vážkou

pro ten tvůj dárek, co příjemně hřál.

O dva tři úsměvy nezchudneš, bráško,

tak s nimi neskrbli dál.



HZ: Pro dva tři úsměvy klauni se líčí.

Tak ukaž zoubky, to zvládneš jak nic.

Proč nosit v tváři jen stín, z jakých příčin?

Úsměv by slušel ti víc!



PK: Pro dva tři úsměvy projdu sto krámků.

Nepřišly, zásilek stále je míň.

I tys je zavřela na sedm zámků,

otevři pro mě tu skříň!



všichni: Stanu se kánětem, rackem i vážkou,

z pokladu svého, když dáš mi jen půl.

O dva tři úsměvy nezchudneš, bráško,

a jiným chybí jak sůl.



Stanu se kánětem, rackem i vážkou,

z pokladu svého, když dáš mi jen půl.

O dva tři úsměvy nezchudneš, bráško,

a jiným chybí jak sůl.