Stanislav Hložek

V den, kdy jsem k půlnoci budil spáče
jak jsem skálu rval,
ruce mě pálily od krumpáče
dál a dál.
A tak tam kousek od altánu
s bílou lucernou
pro tebe pak zasadil jsem k ránu
tu lípu nádhernou.

Strom lásky mý,
řekl jsem tenkrát vem' si ten dar.
Strom lásky mý
z doby, kdy měl jsem šestnáct jar.
Vím, že víc tě lákal autodrom,
já se - blázen - rozhod' dát ti strom.

Když budeš svý šaty rovnat v skříni
či líbat půlměsíc,
snad ten můj strom nezačne ti stínit
až rozvětví se víc.
Na jaře v něm třeba budou hnízda,
což se může stát,
právě z nich uslyšíš mě hvízdat
to věčné: mám tě rád.

Strom lásky mý,
řekl jsem tenkrát vem' si ten dar.
Strom lásky mý
z doby, kdy měl jsem šestnáct jar.
Sázet lípu - bláznovství jak hrom,
z lásky mý však aspoň zůstal strom.


Strom lásky mý,
řekl jsem tenkrát vem' si ten dar.
Strom lásky mý
z doby, kdy měl jsem šestnáct jar.
Z lásky mý tu aspoň zůstal strom.

Strom lásky mý,
řekl jsem tenkrát vem' si ten dar.
Strom lásky mý
z doby, kdy měl jsem šestnáct jar.
Z lásky mý tu aspoň zůstal strom.