1. Dnes mě nemá už co bolet, jsem schopen žít klidně sto let
a třeba i o den déle, je mi všechno u prdele!
Rf.: Všechno? Všechno? Tak to zas ne! Tvá svíce až jednou zhasne,
tma vyteče z kalamáře na tvou bledou stěnu tváře.
2. Dnes mě nemá už co bolet, jsem schopen žít klidně sto let
a třeba i o den déle, je mi všechno u prdele!
Rf.: A to bude konec světla. Kdyby tma tvůj obraz smetla,
tak buď sebe, či tvůj stín zpátky na zeď pověsím.
3. Dnes mě nemá už co bolet, jsem schopen žít klidně sto let
a třeba i o den déle, je mi všechno u prdele, je mi všechno u prdele, je mi všechno…
a třeba i o den déle, je mi všechno u prdele!
Rf.: Všechno? Všechno? Tak to zas ne! Tvá svíce až jednou zhasne,
tma vyteče z kalamáře na tvou bledou stěnu tváře.
2. Dnes mě nemá už co bolet, jsem schopen žít klidně sto let
a třeba i o den déle, je mi všechno u prdele!
Rf.: A to bude konec světla. Kdyby tma tvůj obraz smetla,
tak buď sebe, či tvůj stín zpátky na zeď pověsím.
3. Dnes mě nemá už co bolet, jsem schopen žít klidně sto let
a třeba i o den déle, je mi všechno u prdele, je mi všechno u prdele, je mi všechno…