Tomáš Klus

Až rozpustím dým
a k tomu zkončí další den, tak půjdem
oba domů za tím svým štěstím.
Jsem kolemjdoucím z davu,
součást osudu a budu
tebou znovu oslněn.

Až rozpustíš si vlasy,
zítřek bude tmou, asi.
Jednou je budu česat já,
jsou plný krásy.
Otevřu okno aby všechno bylo blíž tady,
vždyť víš.

R: Zatim mi nikdo nevěří,
mý vzdušný zámky u dveří.
Jen ty jsi na oko smutná.
A co mám dělat, když jsme tři,
ty jsi ta co s láskou nešetří,
ty jsi ta na oko smutná.

Láhev vína dohasíná a ty jsi
zas tak jiná.
Jsi moje, vím to jenom já.
Jsi srdce, vrah mých snění,
na stěnách fotky mění
slzy v hrách.

R: Zatim mi nikdo nevěří,
mý vzdušný zámky u dveří.
Jen ty jsi na oko smutná.
A co mám dělat, když jsme tři,
ty jsi ta co s láskou nešetří,
ty jsi ta na oko smutná.

Jsme dva různý světy,
dvě míjející se planety.
Jsme dvě kosmický lodě.
Starý fráze v křoví,
poví ti je on tvůj přítel,
plyšový seladón.

R: Zatim mi nikdo nevěří,
mý vzdušný zámky u dveří.
Jen ty jsi na oko smutná.
A co mám dělat, když jsme tři,
ty jsi ta co s láskou nešetří,
ty jsi ta na oko smutná.