Tomáš Klus

Žila a byla jen pro rodinu,pak řekla dost, teď si odpočinu.
Ale stále se neměla k činu…
Inu zodpovědná žena ,životem zmražená.

Jsou, v blízkosti neprůchozích stěn, pár cizích žen.
Jsou, popíjí kávu a kouří, jednu za druhou.
Je všední den, pondělní ráno.
A do oken , ať zakázáno, koukám...hmm…

Jsou, na cestě s igelitkou, jen opatro delší trasa,
Jen o hladoví krk víc,
Jen sýry na místo masa, jinak nic jiného.
A doma už na ně čekají ti snídaně chtiví,
Ti kteří nemaj pochopení a tak se diví,
Co žena zmůže, s líným mužem.
Co žena lapena v síti, cití.
Co má…..doma !?

Jsou, pokoje plné smíchu,v tichu jejich žití doléhá.
Tak nějak doufají, že slzy zatají.
Pak ranní tramvají utečou a z práce domů zase teší se,
Na chodbách míjení, a prázdný sklenice…
Tyhlety sousedky na pavlačích ,jsou a to jim stačí…ke štěstí…

Je matka od dětí, a nemá ponětí, že brzy odletí…
A nebo má, ale je s tím smířená ,žena
Co žena zmůže, s líným mužem.
Co žena lapena v síti, cití.
Co má…..doma !?

( Seš strašnej mužskej !)