Tomasko, Vojtech Kidak

Přece to nevzdám

1. Znám stejný nebe, vím, kam pod ním jít,
tam, kde se klikatí cestička k horám,
/: potvory boty ňák začaly dřít,
no, když jsem začal, tak přece to nevzdám. :/

A kde jsou ti kluci, stejní jak dřív,
zmizeli mávnutím a zbyl jenom účet,
/: najednou moudří a všechno znaj líp':
do stolů třískat a na děti křičet. :/

A jestli jsou písně čisté jak tenkrát,
tak vůbec jim nechybí blýskavý šat,
/: zamrazí v zádech, až nemůžeš dýchat,
musíš je bránit, když přijdou je brát. :/

A dobře znám pány, jak dovedou koukat,
když bojí se písní, co pálí jak líh,
/: ale zkuste jim svou pravdu do tváří foukat,
shoříte na troud jak slaměnej vích. :/

Ale stejný jsou holky, stejný jak dřív,
krásný jak kytky, ale nekvetou pro vás,
/: vám zůstali chutě a narostl břich,
s přehledem profíků bijete pod pás. :/

=1.