Turbo

ílou hůl, osud do kolébky dal,

jednou si zas krutě hrál.

Věčnou tmou kroky další povedou,

život celý povedou.



Marně se ptáš,

proč má to být tvůj syn.

Marně se ptáš,

čím on se provinil, proč on.



Trávu růst, pestrá křídla motýlů

nebo mámy vlídná tvář.

Bílý sníh, zlaté prsty sluneční,

jak to všechno vypadá?



Marně se ptáš,

jak mu to vysvětlíš.

Marně se ptáš,

jak on to pochopí, tvůj syn, tvůj první syn.



Bílá hůl, co osud do kolébky dal,

to je smutné znamení.

Bílá hůl, snad návyk k dětem nemění,

lásku k dětem nemění.