Jó, F svět sál novu mízu a Dmi jaro přišlo k nám,
já Gmi potkal C7 Monu Lizu, F chyběl jí jen rám.
F Její úsměv poznám, byl to Dmi zaručeně on,
Gmi proto C7 mi teď srdce F zvoníš jako F7 zvon.
Jenom to B bim.bam, bim-bam, bim-bam F maloučko ztlum,
C mám strach, že to v noci F vzbudí celej F7 dům.
Jenom to B bim.bam, bim-bam, bim-bam F maloučko ztiš,
C7 mám strach, z čeho to už F víš.
Ten úsměv jí sluší, i vlasy k ramenům
a mně rudnou uši, jen si na ni vzpomenu.
Když jsem s ní šel domů, byli jsme jak opilí
a všechny zvonu k tomu cestou zvonili.
Radši to bim.bam, bim-bam, bim-bam maloučko ztlum,
mám strach, že to v noci vzbudí celej dům.
Jenom to bim.bam, bim-bam, bim-bam maloučko ztiš,
mám strach, z čeho to už víš.
Jó, až mi jí jednou snubní prsten zajistí,
pak všichni známí zblednou bledou závistí.
Čtyři bílý slony potom ke kočáru dám
a cestou budou zvony zvonit jenom nám.
Budou nám bim-bam, bim-bam, bim-bam překrásně hrát,
aby bylo jednou na co vzpomínat.
Každý ten bim-bam, bim-bám zvon příjde rád
k svadbě bla-bla-bla-hopřát
k svadbě bla-bla-bla-hopřát
k svadbě bla-bla-bla-hopřát, a znova:
k svadbě bla-bla-bla-hopřááát
Václav Neckář
