Věra Martinová

Rád ses mi toulal
A rád ses mi ztrácel sám
To hory tě táhly

Tak dávno
Jak dávno tě znám
Prožil jsi tam

Plno jar, plno lét, plno zim
A bylo to z lásky
Mé zoufalé lásky
Ne k nim

Tak našla jsem sílu
A odvahu vzhůru jít
A s tebou se toulat
A kousek té pýchy jim vzít
I ve sněhu spát
Tajit pláč, proč a nač
Dnes to vím
Že bylo to z lásky
Mé zoufalé lásky
Ne k nim

®: Až na vrcholky hor
Kde slyšíš vítr hrát
Do kraje skalních měst
I hnízd i hvězd
A zatoulaných stád
Až na vrcholky hor
Jsme vyšli ty a já, a já
A všechno tak dávno
Tak dávno, tak dávno se zdá

Už přestal ses toulat
A neujdeš cesty kus
A nejsem ta dáma
Co právě teď řídí tvůj vůz
A mě táhne dál klenba hor
Jejich vzdor a boj s ním
Mně zůstala láska
Ta nádherná láska
Jen k nim

®2:
Až na vrcholky hor
Kde slyšíš vítr hrát
Nad čáru oblaků až tam
Až tam, kde sníh se bojí tát
Až na vrcholky hor
Už vyjdu jenom já, jen já
A všechno tak dávno
Tak dávno, tak dávno se zdá