Věra Martinová

Víš, měla jsem já hloupá

ti tenkrát pusu dát

a nebejt zas tak skoupá

když's´ mi za ohradou z klád

pevně stisk mý tělo horký

planoucí nadějí.

Ref.

Bože, řekni, proč se k ránu

chlapi jak hvězdy ztrácejí.



Předvádíš, co máš síly

jak stromům lámeš vaz

však mrknu a jen chvíli

a seš´ mně napospas

šeptáš, lásko, jsi ta pravá

já vzdychám s nadějí.

Ref.

Bože, řekni, proč se k ránu

chlapi jak hvězdy ztrácejí.



Kam déšť a větru vlání

a jen tví hřebci smí

do temných, širých plání

lásko, vypustil`s´ mý sny

rtěnkou na sklo píšu v slzách

a ptám se s nadějí.

Ref.

Bože, řekni, proč se k ránu

chlapi jak hvězdy ztrácejí.

Ref.

Bože, řekni, proč se k ránu

chlapi jak hvězdy ztrácejí.