Veronika Ingrova

Veronika:

Kolik ti zbyva jeste k tomu, co vlastne chces a kolik jich zbyva jeste nam.
Kolik jich mivas behem tydne tak ty a kolik jich mivam asi ja.

Proc se tak divas, ikdyz vse, cos chtel mas.
Proc sama byvam casto ja.
Proc kdyz se stmiva a kdyz Slunce jde spat.
Casto usinam v dlouhych tmach.

R: Nebude lepsi odejit od tebe a nasich snu,
nebude snadny odejit od tebe
a nechat budoucnost nasich spolecnych dnu.

Kasha:

Proc udrzovat neco, co zemrelo v mrtvym bode.
Poslu te k vode, jako kapitan lode. Chacha.
Jako vitr v plachtach, lod na vlnach, slunce v zadech
Smer pryc od tebe.

Nepotrebuju uz tvoje sladky keci,
nejsem ptakem v tvoji zlaty kleci.
Snad jit k veci.

OCi vidi vsechno,
tma nebo svetlo,
zima nebo teplo.
Svet metro.


Chci ti timto divko rici,
ze nas vztah je ztracen,
kdysi spolu vzletli sme
a ted sme spadli na zem.


Padl sem ti k noham,
ted chci letet k horam.

Kolmo dal,
pryc od tebe, jak kormoran.

Nemuzes me brzdit v moji ceste, devce,
Najdi si svuj cil, nez ti osud tvy dny secte.


Nebude lehky odejit od tebe,
nez-li udrzovat vztah s citem pod ledem.


Veronika:


R: Nebude lepsi odejit od tebe a nasich snu,
nebude snadny odejit od tebe
a nechat budoucnost nasich spolecnych dnu.

Ikdyz se skryvas prede mnou ve svych snach,
bez tebe dl ja uz nechci spat
Ty snad zapominas, jak nam bylo driv
Bez tebe ja nemuzu dal.

R: Nebude lepsi odejit od tebe a nasich snu,
nebude snadny odejit od tebe
a nechat budoucnost nasich spolecnych dnu....