Vlasta Redl

^C Na stanici Sever, na ^C/a antarktickém pobře ^G ží,
^Ami když se láme leden ^C/a dá se celkem dobře ^G žít..

Je sotva minus sedm i tučňáci jsou zpocení..
A Josef chladí vodku na vypnutém topení..

On a Ivan už tři týdny slaví krásný letní den,
to podle zdejších zvyků se bez pleskačky nesmí ven..

Ani slunce nezapadá, jen se vlní v křivkách houpacích,
a tak nepoznáš, kdy vztávat, a kdy je vlastně po práci..

A i když práce pro ně začíná sotva vyjdou ze dveří..
Provádějí výzkum, ale dávno už nic neměří..

Jen sledují, jak vítr píská ten přímý přenos ligový..
A broukají si píseň, co jen stěží zlidoví..


* ^G Škoda, že tu nejsme ^C/a sami,
obklopeni pouze ^G krami,
mlha vlny výprav ^C/a halí,
jež se jako příboj ^G valí..

^G Škoda, že tu nejsme ^C/a sami
s tuleni a velry ^G bami,
(ty lodě v dáli) kéž by se tak rázem ^C/a staly
fatamorgá ^G nami..



Oni milovali oba krásnou dívku nevinnou,
ale ona pro ně neztratila ani slzu jedinou..

Její srdce totiž zaklel černokněžník na sta let,
vzal její slzy na kraj sveta a proměnil je v mráz a led..

A tak teď jejich hrdý prapor tu nad střechami chatek ční
a nikdo nenapíše nikam, jak jsou všichni stateční..

Jen když centrála se dusí, to někdy strach i mívají,
sesednou se kolem a potichu si zpívají..


* Škoda, že tu nejsme sami,
zavaleni pouze krami,
mlha kroky výprav halí,
jež se jako přízrak valí..

Škoda, že tu nejsme sami
s tuleni a velrybami,
(všechny ty lodě v dáli) kéž by se tak rázem staly
fatamorgánami..


Na stanici Sever Ivan s Pepou drží stáž,
občas vzpomenou si na domov, kde je stále dráž a dráž..

S úsměvem nesou ten svůj úděl a trpělivě čekají,
až vyprší ta kletba a její slzy roztají..

až ^Ami vyprší ta kletba a ty ^C/a hory kolem rozta ^G jí..