Vlasta Redl

Ani jsem nepřijel na slupce od banánu,
ani se nedá říct, že to šlo podle plánu,
trochu mě zdržela důvěra v jízdní řády,
ale ten, kdo ví, kam jede, vždycky si už poradí.

A já nemám na taxi, a tak si jezdím stopem,
jedni se courají a druzí to berou hopem,
člověk to musí brát podle těch, co ho berou,
každej má víc tváří, jenom si vybrat, kterou.

A už jsem si zvykl, že vždycky mě někdo vezme,
dívám se z okna a snažím se hádat, kde jsme,
krajina většinou zdá se mi povědomá,
asi to bude tím, že jsem tu někde doma.

Všude jsem doma a všude jsem trochu cizí,
sleduju v zrcátku krajinu, než mi zmizí,
a říkám si: kde asi, kde domov můj leží,
ale vždyť na tom nakonec zas tolik nezáleží
vždyť na tom nakonec zas tolik nezáleží ...