Vlasta Redl

^D Ani jsem ^Hmi nepřijel ^Emi na slupce ^A7 od baná ^D nu,
ani se nedá říct, ^E7 že to šlo podle plá ^A7 nu,
^F# trochu mě zdržela ^Hmi důvěra v ^Emi jízdní řá ^A7 dy,
ale ^D ten, kdo ví, ^Hmi kam jede, vž ^Emi dycky si ^A7 už pora ^D dí.

A já nemám na taxi, a tak si jezdím stopem,
jedni se courají a druzí to berou hopem,
člověk to musí brát podle těch, co ho berou,
každej má víc tváří, jenom si vybrat, kterou.

A už jsem si zvykl, že vždycky mě někdo vezme,
dívám se z okna a snažím se hádat, kde jsme,
krajina většinou zdá se mi povědomá,
asi to bude tím, že jsem tu někde doma.

Všude jsem doma a všude jsem trochu cizí,
sleduju v zrcátku krajinu, než mi zmizí,
a říkám si: kde asi, kde domov můj leží,
ale vždyť na tom nakonec zas tolik nezáleží
vždyť na tom nakonec zas tolik nezáleží ...