Wabi Daněk

Tak jako jazyk stále naráží
na vylomený zub
tak se vracím k svýmu nádraží
abych šel zas dál
Přede mnou stíny se plouží
a nad krajinou krouží
podivnej pták,pták nebo mrak.


R:
Tak do toho šlápni ať vidíš kousek světa
vzít do dlaní dálku zase jednou zkus
telegrafní dráty hrajou ti už léta
to nekonečnedlouhýmonotónní blues
Je ráno, je ráno.
Nohama stíráš rosu na kolejích
Nohama stíráš rosu na kolejích


Pajda dobře hlídá pocestní co se nocí toulaj
Co si radši počkaj až se stmí a pak šlapou dál
Po kolejích táhnou bosí a na špagátu nosí
celej svůj dům - deku a rum.

R: