Wabi Daněk

^G Pojďte kluci a holky blíž, ^C ať je vás tu ^G víc,
^G kdo nebude poslouchat, ten ^A neus ^A7 lyší ^D nic.
^G Podivnou historku o Tonce a ^C jednom páno ^G vi,
^G kdo nebude poslouchat do konce, ten ^D se nic nedo ^G ví.

Ref.Proboha, Tonka, to je kus, zlatem kovanej,
vostrej jazyk a vostrej nůž má v botě schovanej.
Jednu nohu má dubovou a druhou dřevěnou,
jak tak šuká po štaflu, vrže jí v kolenou.

Sype si to takhle Tonka ulicí, v tom vrazí do chlápka,
kterej má tak pod čepicí, plave jak kocábka.
Říká jí pozor madame, asi sem do vás trop,
jestli se náhodou neznáme, tak já sem ňákej Bob.

Chodili spolu až do rána lipovou alejí,
když v tom si Bob začal stěžovat, mě nohy bolejí.
Já je mám zas jako dřevěný, na to Tonka odpoví,
zlehounka prstíčkem zaťuká na dřevo dubový.

Bob byl v tu ránu střízlivej a kouká na nohu,
že to byl chlápek jízlivej, řek já vám pomohu.
Tonka, ta se ale nehejbá a stojí jako štus,
jak se k ní ten Bob nahejbá, vytáhne ten svůj brus.

Když uviděl ten strašnej knaf, dal ruce nahoru,
kouká a je z toho celej paf, Tonka má zábavu.
Najednou se vám ale začne smát a tiše řekne jí,
ráčejí se madame podívat, kdepak to stojejí.

Potom se ten Bob votočí, pomalu vodchází,
vodchází a hvízdá si a nic mu neschází.
Tonka, ta se po něm vožene a leží na zemi,
kouká dvě nohy dřevěný v kanále vražený.

Tahala nohy ze všech sil z tý díry v kanále,
přitom se celá zpotila a měla na mále.
Najednou se vám ale položí a už nedejchá,
jenom ta nadávka poslední zaznívá do ticha.

Ref.Proboha, Tonka, to byl kus a už je pod hroudou,
já vám zpívám tohle blues a roky zatím jdou.
Měla vám funus fajnovej a rakev na míru,
Bob má z tý nohy dřevěný nohu u klavíru.