Wabi Daněk

1. J ^G aro už to r ^G/F# ozjelo a n ^Emi a řece je veselo,
n ^Ami a vodě d ^D ělají se k ^G ola ^C , ^D
v t ^G ůni proti d ^G/F# ubině š ^Emi upina na šupině,
z ^Ami ačíná v ^D elká rybí šk ^G ola,
^H7 už vidím pana učit ^Emi7 ele: k ^A7 apřisko jako malé t ^D ele,
p ^G omalu k l ^G/F# esu pluje, dn ^Emi eska se nesupluje,
dn ^Ami eska to ^D odučíme c ^G elé ^C . ^{D G C D G}
2. Povídá: vyzkoušíme třetí C - karasy a plotice,
a pak se vrhnem na sekavce,
že nejsem lhostejný, mrknu se i na cejny,
jestli se doučili dravce,
taková vydra nebo štika udělá z ryby nebožtíka,
být kapr, to je věda, kdo si teď bacha nedá,
ten ať si potom nenaříká.
3. Tahle škola ve vodě zdá se býti v pohodě,
ryby v ní sedí, i když plují,
jenom jelci, jeseni vzdělání si necení,
ocasem líně pošťuchují,
učitel začíná se mračit: tak už by snad mohlo stačit,
už žádné dohady a seřaďte se do řady,
poplujem pod rybáře svačit.
4. Ještě pár zatáček, a tam už sedí Dvořáček,
přinesl čtyři kila hrachu,
mládeži, bacha tu, až půjde zpátky na chatu,
dáme si hrachu beze strachu,
a kdo má chutě na bramboru, popluje se mnou pod Gregoru,
jako šle napnutý čumí jenom na pruty,
mějte se před ním na pozoru.
5. Kdo z vás mi nevěří, ať posadí se pod keři,
rozhodí chleba po hladině,
v létě či na jaře ryby hledaj’ rybáře
a dělají to kvůli psině,
že ryba němá je a plachá, kdo tohle tvrdí, pustě tlachá,
až jednu chytíte, zeptejte se, zjistíte,
že ve škole nedávala bacha,
že prostě v ^Ami e škole n ^D edávala b ^G acha ^C . ^{D G C D G D G}