1. G7 Já nechci bejt C sám, když koleje Emi duní
a temná Dmi noc do G7 dáli ubí C há, G
co z toho C k sakru mám, že znám plno Emi vůní
dalekejch Dmi cest, po G7 hledy v očích C mám.
Tak co z toho F mám, že v srdci mám Ami touhu
jenom se F mrknout, za nejbližší G7 strouhu,
já často C šněroval svý toulavý Emi boty,
musí to Dmi bejt, můj G7 vlak má zele C nou.
R: C Tmou nákladní vlak Bb těžce G7 duní,
C v mejch uších jenom Bb vítr G7 šumí,
C kraj kolem trati F spí, C jen mašinfíra G7 bdí.
C Má ruku na rych Bb lostní G7 páce,
C má topič plný Bb ruce G7 práce
C já si na nápravě F zpívám
C píseň, Ab v který G7 vlaky C hřmí.
2. Když vagony hřmí a brzdař tě honí,
necejtíš chlad, nohy tě nezebou.
A ležíš na střeše a chtěl bys bejt pod ní,
píšťala řve a tunel před tebou.
Tak co z toho mám, pořád se jen toulat,
v špinavý ruce, pár centů žmoulat,
jednou se netrefím a budou mě zbírat,
musí to bejt, můj vlak má zelenou.
R: --
Wabi Ryvola
