Wabi Ryvola

Má zem je krásná jako stín červených borovic,
tam, kde je Island, hoří den jako knot voskovic,
hřímá zemí fjordů severák,
má země zpívá jako pták,
vím, že je příliš vzdálená, vzdálená, vzdálená.


Můj starý kompas na svou zem dávno už zapomněl,
jít za modrou střelkou nikdy jsem v pravý čas neuměl,
když září na obloze Velký vůz,
zpívam o své zemi smutný blues,
o zemi, kde roste jenom lišejník, jenom mech a lišejník.


Tam, kde můj otec míval dům z červených borovic,
vítr už odvál všechen dým ze starých voskovic,
o tom, kde jsou lidé, co jsem znal,
o dívce, kterou jsem nikdy nepoznal,
jen staré ságy zpívají, zpívají, zpívají.