Waldemar Matuška

Už ti není patnáct let
a znáš i svět,
sto problémů dnes přejdeš legráckou.
Už jsi odvyk chodit bos, jsi muž a kos
a vychloubáš se pózou světáckou.

Přesto máš, jak sám víš,
dosud v kapsách tajnou skrýš,
no a tou se vracíš do dětství.
Máš tu, co si budem lhát,
i špunt, i drát a skrejváš
nám to hloupý svědectví.
A tak dál nosíš po kapsách sny mládí,
starej nůž s prošlou vstupenkou, to znám.
A tak dál nosíš po kapsách sny mládí,
nač ten krám,
nač ten krám, nevíš sám.

S časem prý člověk nerovný boj svádí,
tisíckrát dostal zabrat, no jen houšť.
A tak dál nosíš po kapsách sny mládí
bez těch snů byl by svět holá poušť.

V kapse najdeš, možná fakt,
i klíč i akt a ty vnímáš i kámen se slídou.
Něco kapslí, jeden fant, ty gróf a grand,
i přání pár, co nikdá nevyjdou.

V kapsách tvých, ano v nich,
zbylo pár snů klukovských,
ve kterých se vrátíš do dětství.
Kapsy hlubší, než ty sám,
i já je mám a ukrývám
je právem sobectví.

A tak dál nosíš po kapsách sny mládí,
starej nůž s prošlou vstupenkou, co mám.
A tak dál nosím po kaspách sny mládí,
nač ten krám, nač jej mám, nevím sám.

S časem prý člověk nerovný boj svádí,
tisíckrát dostal zabrat, no jen houšť.
A tak dál nosím po kapsách sny mládí,
bez těch snů byl by svět holá poušť.