Waldemar Matuška

^E Už ti ^A není patnáct ^Hmi let
a ^C#mi znáš i ^Hmi svět,
sto ^A problémů dnes ^E přejdeš legrác ^{A E} kou. ^{A E}
Už jsi ^A odvyk chodit ^Hmi bos, jsi ^C#mi muž a ^Hmi kos
a ^A vychloubáš se ^E pózou světác ^A kou.

Přesto ^D máš, jak sám víš,
dosud v kapsách tajnou ^A skrýš,
no a ^Amaj7 tou se ^F#7 vracíš do dětst ^H7 ví. ^E
Máš tu, ^A co si budem ^Hmi lhát,
i ^C#mi špunt, i ^Hmi drát a ^A skrejváš
nám to ^E hloupý svědect ^A ví.
A tak ^Hmi dál nosíš po kap ^E sách sny ^A mládí,
starej ^Hmi nůž s prošlou vstupen ^E kou, to ^A znám.
A tak ^Emi dál nosíš ^A7 po kapsách sny ^D mládí, ^Dmi
nač ten ^F#mi krám,
^H7 nač ten ^E krám, ^E7 nevíš ^A sám.

S časem ^Hmi prý člověk nerov ^E ný boj ^A svádí,
tisíc ^Hmi krát dostal zabrat, ^E no jen ^A houšť.
A tak ^Emi dál nosíš ^A7 po kapsách sny ^D mládí ^Dmi
bez těch ^F#mi snů ^H7 byl by ^E svět ^E7 holá ^A poušť.

V kapse najdeš, možná fakt,
i klíč i akt a ty vnímáš i kámen se slídou.
Něco kapslí, jeden fant, ty gróf a grand,
i přání pár, co nikdá nevyjdou.

V kapsách tvých, ano v nich,
zbylo pár snů klukovských,
ve kterých se vrátíš do dětství.
Kapsy hlubší, než ty sám,
i já je mám a ukrývám
je právem sobectví.

A tak dál nosíš po kapsách sny mládí,
starej nůž s prošlou vstupenkou, co mám.
A tak dál nosím po kaspách sny mládí,
nač ten krám, nač jej mám, nevím sám.

S časem prý člověk nerovný boj svádí,
tisíckrát dostal zabrat, no jen houšť.
A tak dál nosím po kapsách sny mládí,
bez těch snů byl by svět holá poušť.