Waldemar Matuška

Každý den vždy večer nežli usínám
na jednu si ženu vzpomínám.
Že však nejsem sám a soka v lásce mám,
ve snu za ní, jak stín chodívám.

Dva se o jedno srdce nerozdělí
a ona jenom jedno má.
Cítil jsem, když jsme se spolu viděli,
že si se mnou také pohrává.

Já se ptám sám sebe častokrát,
kdy já vaše smutné rety uvidím se smát.
Anito, tím chci říct, že jinou nechci znát
a že mám jen vás, Anito rád.

Vím to, vím, že vaše srdce mám,
to je tím, že na vás myslívám.
Anito, sám jen sám, chci v srdci vašem být
a že budu, to vám přísahám.

Souhvězdí se přelomilo o půlnoc,
v tichu voní růže mámivě.
Náhle do tmy někdo zvolal o pomoc,
světlo šlehlo nocí mrazivě.

Zas růže zavoněly po okolí,
teď Anitě svou lásku dám.
Pro soka ji srdce už nezabolí,
při tanci ji tango zašeptám.

Já se ptám sám sebe častokrát,
kdy já vaše smutné rety uvidím se smát.
Anito, tím chci říct, že jinou nechci znát,
a že mám jen vás, Anito rád.

Vím to, vím, že vaše srdce mám,
to je tím, že na vás myslívám.
Anito, sám jen sám, chci v srdci vašem být
a že budu, to vám přísahám.

Vím to, vím, že vaše srdce mám,
to je tím, že na vás myslívám.
Anito, sám jen sám, chci v srdci vašem být
a že budu, to vám přísahám.