(melódiu udávajú horné 3 struny, prechody „Dmi,Gmi,Dmi,Gmi“ a späť:
Dmi (prvé) – normálne 000231
Gmi (prvé) – quasi barové 000333
Dmi (druhé) – 000765
Gmi (druhé) – 000786
B – normálne 003331
A – normálne 002220
Edim – 002323
A6 – 002221
A7 – 002020
akord Gmi7 nie je nutný, uráva ho až nasgitara v posledných slohách)
Dmi Měl Dmi4 šedej Dmi plášť, ko Dmi4 čičí
Dmi krok, Dmi4 smutnou Dmi tvář, Dmi , Gmi , Dmi , Gmi
Gmi za Gmi7 pasem Gmi nůž a Gmi7 vedle
Gmi něj Gmi7 kříž a Gmi snář.
Gmi , Dmi , Gmi , Dmi
Dmi Ten Dmi4 piják Dmi hvězd na Dmi4 stovkách B cest polykal A prach. Edim , A6 , A7
Tisíce mil, krysař to byl a já ho znal,
píšťalku měl, šel kudy chtěl dál a dál,
tisíce mil, krysař to byl a šel z něj strach.
Šel a kam stoup, vyrost jak sloup k nebi dým,
na tisíc mil, krysař to byl, já to vím,
šedivej plášť, kočičí krok, podivnej hráč.
Píšťalku měl, šel kudy chtěl, dál a dál
a každej tón, každičkej tón, kterej hrál,
znamenal smrt, znamenal žal, znamenal pláč.
Hrál slovo “my” a “naše vlast”, “mír” a “čest”
a myslel “vy” a “vaše krev”, “válka”, “pěst”,
co musel znát, co uměl hrát svůdnejch not.
Co divnejch slok, co divnejch slok dlouze hrál
a z každý z nich hořící vích hořce řval:
nastoupit v řad, na rámě, zbraň, pochodem v chod!
Teď je tu zas, kočičí krok, smutná tvář,
za pasem nůž a vedle něj kříž a snář,
slyším ho hrát, je to ten tón tenčí než vlas.
To v kostech měst začíná kvést bílej prach,
píšťalka zní a všichni z ní máme strach,
že přijde čas, kdy se ten hlas ozve i v nás.
Vím, chodí dál, tak jako dřív, prachem cest,
já jsem ho znal, krysař to byl, piják hvězd,
píšťalku má, křížek a snář, šedivej šat,
a mně se zdá, a mně se zdá, že už je čas
říct mu už dost, říct mu: už dost! Vem tě ďas!
To je náš svět a krysí jed nechcem už brát!
Waldemar Matuška
